Včera jsem ale byla pozvána do restaurace Noodles. Z nabídky nudlí jsem vybírala dlouze a pečlivě, až nakonec volba padla na korejské "Jap Čhe" skleněné bramborové nudle s restovanou hovězí svíčkovou, zeleninou, špenátem a shi-take houbami. Bylo mi sděleno, že se mám připravit na nudle dělané z bramborového škrobu, které jsou hodně mazlavé. Odpověděla jsem s bohorovným klidem, že jsem připravena na všechno a čekala jsem, až mi pokrm přinesou.
Byl hotov zanedlouho a posypán sezamovým semínkem naservírován na stůl. Hm, hm, hned na první pohled mě trochu zklamala přítomnost papriky. To mohli do menu rovnou napsat a neskrývat jí za blíže nespecifikovanou zeleninu. Mrkev s cibulkou by mi bohatě stačila. Ale nevadí, chápu se tyčinek a jdu na to. Vskutku, konzistence nudlí byla nezvyklého, až trochu legračního charakteru. Tak trochu mi připadaly jako takové ty kyselé žužu šňůrky, co se prodávají v zelené(jablko), červené (jahoda) a hnědé (cola) barvě. Akorát by musely ležet půl dne ve vodě. Svíčková byla skvělé a výrazně masité chuti, jen houby shi-take zklamaly. Bylo na nich hodně znát, že jsou sušené a málo povařené nebo předem namočené. Když jsme odcházeli, tak jsem to číšníkovi sdělila, protože se sám ptal, jak nám chutnalo. S ironickým úšklebkem odvětil "No to víte, ty jsou všechny sušený. Ono z Japonska je to daleko..." HA HA HA, pán je vtipálek. "Ano, ale ony se i dají pěstovat a připravovat čerstvé, víte?" zeptala jsem se, načež se přestal smát a řekl, že ví, ale že čerstvé nemají. Chápu, vždyť také málokterá restaurace si může dovolit mít na zahradě speciální polena s navrtanými dírkami a zasetými houbičkami, které rostou několik měsíců. Ale dojet do Sapy není tak složité, ne?
Byl hotov zanedlouho a posypán sezamovým semínkem naservírován na stůl. Hm, hm, hned na první pohled mě trochu zklamala přítomnost papriky. To mohli do menu rovnou napsat a neskrývat jí za blíže nespecifikovanou zeleninu. Mrkev s cibulkou by mi bohatě stačila. Ale nevadí, chápu se tyčinek a jdu na to. Vskutku, konzistence nudlí byla nezvyklého, až trochu legračního charakteru. Tak trochu mi připadaly jako takové ty kyselé žužu šňůrky, co se prodávají v zelené(jablko), červené (jahoda) a hnědé (cola) barvě. Akorát by musely ležet půl dne ve vodě. Svíčková byla skvělé a výrazně masité chuti, jen houby shi-take zklamaly. Bylo na nich hodně znát, že jsou sušené a málo povařené nebo předem namočené. Když jsme odcházeli, tak jsem to číšníkovi sdělila, protože se sám ptal, jak nám chutnalo. S ironickým úšklebkem odvětil "No to víte, ty jsou všechny sušený. Ono z Japonska je to daleko..." HA HA HA, pán je vtipálek. "Ano, ale ony se i dají pěstovat a připravovat čerstvé, víte?" zeptala jsem se, načež se přestal smát a řekl, že ví, ale že čerstvé nemají. Chápu, vždyť také málokterá restaurace si může dovolit mít na zahradě speciální polena s navrtanými dírkami a zasetými houbičkami, které rostou několik měsíců. Ale dojet do Sapy není tak složité, ne?
