Opravdu ta tam jsou časy, kdy vietnamští spoluobčané prodávali výhradně laciné oblečení z Asie, které nám babičky nebo maminky nadšeně kupovaly. Ne, že by taková tržiště přestala existovat, ale je jich mnohem méně než dřív. Stejně jako jsou, díky bohu, alespoň ve velkoměstech ta tam rasistické a xenofobní předsudky vůči Asiatům. I ti zabedněnější Češi dokázali naštěstí nejen akceptovat, ale také ocenit energii, píli a inovativnost podnikatelů z Vietnamu. To, že jsou od rána od 7 do 23 do večera ve svých večerkách, už snad ani zmiňovat nemusím. Zamysleme se ale nad tím, jak pružně a efektivně reagují na momentální poptávku nejen českého národa - večerky, fast foody s asijským jídlem, tráva, pervitin. Poslední dvě zmíněné věci samozřejmě neschvaluji, ale v podstatě i ty vystihují, že Vietnamci vědí, co potřebujeme, i když se to v čase proměňuje.
Dřív stačila čínská bistra, ale jakmile se objevila poptávka po skutečně vietnamském jídle, přestali si ho vařit jen doma a začali ho nabízet i ve svých restauracích. Ve chvíli, kdy nás omrzely večerky s omezeným sortimentem, okamžitě nabídli větší obchody s čerstvou zeleninou a asijskými potravinami i nekonečným množstvím kvalitního koření a exotického ovoce. Vietnamští rodiče dnes navíc úspěšně podnikají i v mnoha jiných oborech a pomalu, ale jistě srůstají s námi všemi a co víc, jsou často o několik kroků napřed. Mně to nepotkalo, ale dnes už vidíte vietnamské děti snad v každé třídě základní, střední i vysoké školy. A všechny ty děti se učí výborně, protože ony a hlavně jejich rodiče přesně vědí, co od života chtějí. Mít se dobře a být úspěšní.
Nedávno jsem viděla dokument o narůstající vietnamské populaci v Čechách a jeden mladý Vietnamec tam řekl úžasnou a zároveň hrozivou věc: "My jsme budoucnost vašeho státu". Proč je to úžasné? Protože na to mají. A proč děsivé? Protože mě to nutí k zamyšlení, co děláme my, naši vrstevníci a naše děti? Proč se sami nesnažíme být budoucností naší vlastní země?! My se často pěkně flákáme a spokojíme se s průměrem. Hlavně, když to nebolí... A ještě se u toho tváříme a chováme jako špatně utřené řiťky. O to víc si cením, když vejdu do vietnamského obchodu s kvalitním zbožím a bohatým sortimentem jako je třeba v Bubenečské ulici na Praze 6. V jednom domě sídlí v přízemí Lichi fast food a Express potraviny, kde najdete nejen širokou škálu vynikající zeleniny. Nepřeháním, když vám řeknu, že jen rajčat tam mají pět druhů. S ostatními plodinami je to velmi podobné a kromě toho si můžete vybrat třeba z deseti druhů rýže nebo kokosové mléko od čtyř různých výrobců. Navíc zde pořídíte běžný sortiment české sámošky. A co je nejlepší? Pracují zde mladí lidé, kteří pravděpodobně převzali obchod od svých rodičů a nebo začali podnikat na vlastní pěst. S úsměvem vás vítají, nabízí svou pomoc při hledání potravin mezi regály, hovoří plynně česky a nechají vás zaplatit kartou. Pravda, ceny nejsou tak "super" jak píší u vchodu, ale nejsou nikterak přemrštěné. Na to, jak čerstvé a kvalitní produkty nakoupíte, jsou vlastně v pohodě. Proto doufám, že takových vietnamských prodejen bude přibývat, zatímco omšelých večerek s povadlým zbožím ubývat. Vlastně nedoufám, já tomu věřím, protože jak jsem řekla, Vietnamci přesně vědí, co potřebujeme a umí hbitě reagovat na naši poptávku. Jistě, na závěr nutno dodat, že nejsou všichni takoví a je mezi nimi spousta protivných a hlavně nelegálně pracujících osob. Takové jsou ale mezi námi Čechy také a kdyby to člověk počítal, tak procentuálně by jich bylo podle mě víc než Vietnamců mezi Vietnamci. A co si o tom myslíte vy?
Dřív stačila čínská bistra, ale jakmile se objevila poptávka po skutečně vietnamském jídle, přestali si ho vařit jen doma a začali ho nabízet i ve svých restauracích. Ve chvíli, kdy nás omrzely večerky s omezeným sortimentem, okamžitě nabídli větší obchody s čerstvou zeleninou a asijskými potravinami i nekonečným množstvím kvalitního koření a exotického ovoce. Vietnamští rodiče dnes navíc úspěšně podnikají i v mnoha jiných oborech a pomalu, ale jistě srůstají s námi všemi a co víc, jsou často o několik kroků napřed. Mně to nepotkalo, ale dnes už vidíte vietnamské děti snad v každé třídě základní, střední i vysoké školy. A všechny ty děti se učí výborně, protože ony a hlavně jejich rodiče přesně vědí, co od života chtějí. Mít se dobře a být úspěšní.
Nedávno jsem viděla dokument o narůstající vietnamské populaci v Čechách a jeden mladý Vietnamec tam řekl úžasnou a zároveň hrozivou věc: "My jsme budoucnost vašeho státu". Proč je to úžasné? Protože na to mají. A proč děsivé? Protože mě to nutí k zamyšlení, co děláme my, naši vrstevníci a naše děti? Proč se sami nesnažíme být budoucností naší vlastní země?! My se často pěkně flákáme a spokojíme se s průměrem. Hlavně, když to nebolí... A ještě se u toho tváříme a chováme jako špatně utřené řiťky. O to víc si cením, když vejdu do vietnamského obchodu s kvalitním zbožím a bohatým sortimentem jako je třeba v Bubenečské ulici na Praze 6. V jednom domě sídlí v přízemí Lichi fast food a Express potraviny, kde najdete nejen širokou škálu vynikající zeleniny. Nepřeháním, když vám řeknu, že jen rajčat tam mají pět druhů. S ostatními plodinami je to velmi podobné a kromě toho si můžete vybrat třeba z deseti druhů rýže nebo kokosové mléko od čtyř různých výrobců. Navíc zde pořídíte běžný sortiment české sámošky. A co je nejlepší? Pracují zde mladí lidé, kteří pravděpodobně převzali obchod od svých rodičů a nebo začali podnikat na vlastní pěst. S úsměvem vás vítají, nabízí svou pomoc při hledání potravin mezi regály, hovoří plynně česky a nechají vás zaplatit kartou. Pravda, ceny nejsou tak "super" jak píší u vchodu, ale nejsou nikterak přemrštěné. Na to, jak čerstvé a kvalitní produkty nakoupíte, jsou vlastně v pohodě. Proto doufám, že takových vietnamských prodejen bude přibývat, zatímco omšelých večerek s povadlým zbožím ubývat. Vlastně nedoufám, já tomu věřím, protože jak jsem řekla, Vietnamci přesně vědí, co potřebujeme a umí hbitě reagovat na naši poptávku. Jistě, na závěr nutno dodat, že nejsou všichni takoví a je mezi nimi spousta protivných a hlavně nelegálně pracujících osob. Takové jsou ale mezi námi Čechy také a kdyby to člověk počítal, tak procentuálně by jich bylo podle mě víc než Vietnamců mezi Vietnamci. A co si o tom myslíte vy?
