Právě se díváte na pět set korun českých. I takový by mohl být úhel pohledu. S láskou k jídlu, navíc k tomu kvalitnímu, se na to ale takhle dívat nedá. Já vidím vynikajícího tuňáka za Srí Lanky, české zeleninu a mléko od farmářů, jelení klobásu a koření od Samuela. A květiny, které se sice nejí, ale oblažují mé srdce skoro tak jako ty jedlé věci. Vše jsem zakoupila na farmářských trzích na Kulaťáku, které se konají každou sobotu.
Od loňska jsem zaznamenala několik změn: 1) narazíte na více stánků s českými rybami a českým masem, ovšem trochu nevýhoda je, že maso je ve vakuovaných fóliích a pokud jsem to správně pochopila, musíte si vzít celý balíček. Pro jednu i dvě osoby je to moc a mrazit se vám čerstvé maso nechce. 2) přibylo prodavačů francouzských, italských, holandských a jiných zahraničních specialit. Jsou samozřejmě drahé a člověka to trochu nutí k zamyšlení, co je na nich nejen farmářského, ale hlavně lokálního. Na druhou stranu proč ne. Občas člověk zatouží po kvalitním francouzském sýru nebo poctivých řeckých olivách, tak proč pro ně nezajít právě na trh. 3) na rozdíl od loňska je teď širší také sortiment teplého občerstvení ve formě klobás, stejků, ale hlavně hamburgrů. Inu, už je tomu tak, že nejen Praha teď po hambáčích šílí. Na Kulaťáku je můžete ochutnat třeba z rukou kuchařů dejvické restaurace Argument. 4) na úkor všech těchto rozličných stánků, které podle mého s původní filosofií mají pramálo společného, ubylo stánkařů s českou zeleninou a ovocem. Na trh jsem vyrazila hlavně pro chřest, jehož sezóna se směle rozjíždí. Chtěla jsem zelený, ale spokojila bych se i s bílým. Měla jsem v plánu poobědvat ho s bramborem a holandskou omáčkou. Želbohu, nenarazila jsem na jeden jediný svazek! Tak nevím, jestli jsem přišla moc pozdě a nebo ho prostě neměli? Byl-li jste tam někdo byl dřív než já, to jest třeba v devět, a chřest jste si koupili, dejte mi prosím vědět. Pokud tam vůbec nebyl, smysl farmářských trhů, kde mají být sezónní plodiny, suroviny a jiné produkty, mi uniká. Na internetu nebo v gastro časopisu se dočtu, co všechno je teď právě na vrcholu a měla bych to jíst, ale na trhu to nemůžu koupit.
Na závěr mohu jen říct, že jsem se stavila u stánku s chorvatskými rybami a neodolala krásně vypadajícímu fláku tuňáka. Vyptala jsem se na to, jak čerstvé mořské ryby u nás jsou a jestli jen jezdí autem nebo také lítají letadlem. Tuňák byl uloven 29.4. na Srí Lance, kde byl pak naporcován, zabalen a naložen do letadla, aby 4.5. byl na Kulaťáku prodán mně a mnoha dalším zákazníkům. A tak jsem si udělala pořádný stejk s bramborem a holandskou omáčkou. Byla to paráda, ale přiznávám, že 200Kč za tento plátek mě trochu překvapil. Vím, že tuňák patří mezi drahé ryby a čas od času mi za to stojí, ale za dvě stovky bych si ho dala v dobré restauraci i s přílohou. Aspoň příště nebudu hloupá (a lína s vykosťováním) a koupím si raději šumavského pstroužka nebo jihočeského kapra, kterých naštěstí bylo na trhu dost. A abych nekřivdila českým farmářům, stále jich na trhu bylo více než 50%. Přesto bych chtěla, aby jich bylo 100% a měli právě v tuto dobu třeba zmíněný chřest nebo rebarboru či špenát..
Od loňska jsem zaznamenala několik změn: 1) narazíte na více stánků s českými rybami a českým masem, ovšem trochu nevýhoda je, že maso je ve vakuovaných fóliích a pokud jsem to správně pochopila, musíte si vzít celý balíček. Pro jednu i dvě osoby je to moc a mrazit se vám čerstvé maso nechce. 2) přibylo prodavačů francouzských, italských, holandských a jiných zahraničních specialit. Jsou samozřejmě drahé a člověka to trochu nutí k zamyšlení, co je na nich nejen farmářského, ale hlavně lokálního. Na druhou stranu proč ne. Občas člověk zatouží po kvalitním francouzském sýru nebo poctivých řeckých olivách, tak proč pro ně nezajít právě na trh. 3) na rozdíl od loňska je teď širší také sortiment teplého občerstvení ve formě klobás, stejků, ale hlavně hamburgrů. Inu, už je tomu tak, že nejen Praha teď po hambáčích šílí. Na Kulaťáku je můžete ochutnat třeba z rukou kuchařů dejvické restaurace Argument. 4) na úkor všech těchto rozličných stánků, které podle mého s původní filosofií mají pramálo společného, ubylo stánkařů s českou zeleninou a ovocem. Na trh jsem vyrazila hlavně pro chřest, jehož sezóna se směle rozjíždí. Chtěla jsem zelený, ale spokojila bych se i s bílým. Měla jsem v plánu poobědvat ho s bramborem a holandskou omáčkou. Želbohu, nenarazila jsem na jeden jediný svazek! Tak nevím, jestli jsem přišla moc pozdě a nebo ho prostě neměli? Byl-li jste tam někdo byl dřív než já, to jest třeba v devět, a chřest jste si koupili, dejte mi prosím vědět. Pokud tam vůbec nebyl, smysl farmářských trhů, kde mají být sezónní plodiny, suroviny a jiné produkty, mi uniká. Na internetu nebo v gastro časopisu se dočtu, co všechno je teď právě na vrcholu a měla bych to jíst, ale na trhu to nemůžu koupit.
Na závěr mohu jen říct, že jsem se stavila u stánku s chorvatskými rybami a neodolala krásně vypadajícímu fláku tuňáka. Vyptala jsem se na to, jak čerstvé mořské ryby u nás jsou a jestli jen jezdí autem nebo také lítají letadlem. Tuňák byl uloven 29.4. na Srí Lance, kde byl pak naporcován, zabalen a naložen do letadla, aby 4.5. byl na Kulaťáku prodán mně a mnoha dalším zákazníkům. A tak jsem si udělala pořádný stejk s bramborem a holandskou omáčkou. Byla to paráda, ale přiznávám, že 200Kč za tento plátek mě trochu překvapil. Vím, že tuňák patří mezi drahé ryby a čas od času mi za to stojí, ale za dvě stovky bych si ho dala v dobré restauraci i s přílohou. Aspoň příště nebudu hloupá (a lína s vykosťováním) a koupím si raději šumavského pstroužka nebo jihočeského kapra, kterých naštěstí bylo na trhu dost. A abych nekřivdila českým farmářům, stále jich na trhu bylo více než 50%. Přesto bych chtěla, aby jich bylo 100% a měli právě v tuto dobu třeba zmíněný chřest nebo rebarboru či špenát..
