Mám nový úlovek. Ten nejlepší úlovek na světě! A ráda bych bych vám poděkovala za podporu, kterou jsem v posledních třech měsících opravdu moc potřebovala. Nebylo to lehké a vaše pozitivní vzkazy dopomáhaly k udržení mé zdravé a veselé mysli. Moc prosím, buďte vůči mně shovívaví ještě chvilku. Teprve se s malou sžíváme a není čas na velké vypisování. A vzhledem k mému nečekanému pobytu v nemocnici jsem ani nestihla nic nastřádat dopředu.. Jedlé obrázky najdete alespoň na mém instagramu a časem se do toho opřu naplno. Teda opřeme!

   Letos žádný vánoční recept ani recenze. Tentokrát mám úplně jiný sváteční příspěvek, který ale s Vánoci souvisí mnohem víc než cokoli jiného. Je totiž o zdraví, o lásce, štěstí a dobrotě mezi lidmi. Nejde přitom o pohádku, které každoročně v tento čas sledujeme v televizi. Jde o čistou realitu, a proto je to mnohem větší síla. 
   To, co jsem v posledních měsících zažila a stále ještě zažívám, člověku změní pohled na svět. Zmíněná slova zdraví, štěstí a láska dostanou úplně jiný rozměr. Jejich význam se naplní a člověk začne přemýšlet jinak. A právě v tomto stavu přijdou na řadu zázraky. To, co jsem při svém nekonečném pobytu v nemocnici zažila, se totiž nedá nazvat jinak. Setkala jsem se s tolika úžasnými lidmi, že to snad ani nebylo normální. Jak doktoři, tak sestry byli všichni jako z jiné planety. Z místa, kde jsou na sebe všichni hodní. Obzvláště pak "moje" sestřička a "moje" doktorka, které mi v Motole téměž suplovaly příbuzné, jak moc mi byly blízké. Když jsem z nemocnice odcházela, obě mě objímaly a přísahám, že jsme všechny tři měly slzy v očích.
   Pak jsou tu pacientky, "moje" holky z "rizika", buchty z pokoje číslo šest. Zejména tři pro mě znamenaly víc než ostatní. Víte, když sdílíte s cizí ženskou jeden nemocniční pokoj déle než jen pár dní a navíc jste obě v podobně vyhroceném zdravotním stavu, nemůžete vůči sobě zůstat netečné. Obzvlášť když si rozumíte, což se mi se Zuzkou, Pavlou i Míšou rozhodně stalo. Se všemi jsem nadále v kontaktu, píšeme si a podporujeme se v našem nelehkém čase. Taková podpora může mít různé podoby, třeba i sladkou formu. Cukroví na fotce mi totiž poslala Zuzčina tchýně, tedy paní, která mě v životě neviděla. Jen jí Zuzka o mě vyprávěla a na základě toho připravila "pro blogerku" krabičku cukroví v ozdobném papíře, které je maličké a nádherné jako by bylo určené pro panenky. Moc za něj děkuji, zahřálo mě nejen v žaludku, ale i u srdce! A takových zázraků se stalo hned několik...
   Míši kamarádka mi přinesla maličkého andělíčka a achát, kámen pro štěstí, který mimo jiné ochraňuje rodičky, přitom mě předtím viděla jen jednou. "Moje" sestřička Míla mi také donesla krabičku cukroví, které víkend předtím, stejně jako každý rok, pekla se všemi svými ženskými příbuznými. Přišla za mnou hromada přátel a známých, a to hned několikrát. Vy, moji nejúžasnější čtenáři jste mi denně psali, ať se držím. Mnoho z vás, které vůbec neznám, mi navíc nabízelo, že mi přinese něco dobrého na zub, protože nemocniční strava byla hrozná.  A konečně můj muž a celá moje skvělá rodina, která mi dennodenně dodávala sílu a optmismus. Vám všem bych chtěla opravdu ze srdce poděkovat nejen za přežívání těžkých chvil, ale i za otevření očí. Teď už zdaleka nejsem taková pesimistika, protože už vím, že na světě je velká spousta skutečně dobrých lidí, a že život může být i pohádka, přestože zrovna zažíváte horor. Přeji vám krásné prožití vánočních svátků a hlavně hodně zdraví, štěstí a lásky!!! 

   Děkuji časopisu F.O.O.D., že si vybral mě a mé cukroví do letošního vánočního čísla. Těší mě to i proto, že volba padla na čokoládové kuličky s kus kusem, které jsou fakt zcela bezchybné. Rok co rok mizí z vánočního stolu jako první, takže je musíte letos nutně vyzkoušet i vy! Jejich velkou výhodou je, že na přípravu není pozdě ani den před Štědrým dnem. Jdete do nich? Recept najdete kromě fotky také zde: www.loveckydenik.cz/recepty/cokoladovo-kuskusove-kulicky.