|
O poslední věci, o které vám chci po svém výletě do Drážďan napsat, je Hot Dog KIng. Když mají burgery svého krále, proč by ho neměly také párky v rohlíku, no ne? Na nádraží jsem neodolala a před cestou zpět do Prahy do fast foodu zašla. Mezi zhruba pěti hot dogy jsem si vybrala Hawai, protože byl nejvíc šílený. Jak asi tušíte, kromě párku a rohlíku obsahoval kousky kompotovaného ananasu a navíc ještě kari omáčku a křupavou cibulku. Říkáte si, že to je nářez? To tedy byl, ale výhradně v dobrém smyslu slova. Však víte, že někdy to všechno tak nějak podivně funguje, i když se to na první pohled vůbec nezdá. Jémináčku, to byl páras!!! Dobrá uzenina, nadýchané pečivo a kombinace ananasu a kari omáčky byla super. Skoro bych ho pasovala na hot dog mého života, kdybych neměla zkušenost s karlovarskou benzínovou pumpou Aral, kde jsme si za mých mladých let pokaždé po cestě z hospody Wéčko kupovali párek v bagetce. Ten byl opravdu nejlepší. Hned za něj jsem ale pasovala Hawai párek z Hot Dog Kingu za 2,90 EUR (pravda, cena vyšší, ale co byste na hlavním nádraží v Drážďanech chtěli...). Na zdi jsem si přečetla, že mají několik dalších poboček po celém Německu a zatoužila jsem, aby mocné párky byly tak dlouhé, že by dosáhly až k nám. Přísahám, že bych byla štamgastem. Takže když neklapne podnik s vietnamskými bagetami, o kterých jsem psala naposled, nechcete si někdo rozjet Hot Dog King??? 
2 Comments
V Drážďanech jsem samosebou neseděla jen "doma" na zadku, ale řádně jsem se s kamarádkou procházela městem. Prozkoumaly jsme starou část, která je po válce sice polovičatá, ale dnes už by málokdo poznal, jak mocně byla rozbombardovaná. Couraly jsme podél řeky bleším trhem a několikrát přešly Labe do Neustadtu, tedy nové části města. Nebudete tomu možná věřit, ale za den jsme tímto způsobem ušly i 12 kilometrů. O to větší důvod byl k pořádnému hodování! A tak jsme skočily na oběd do vietnamské restaurace, ve které jsem ochutnala něco, o čem jsem neměla do té chvíle zdání. Kamarádka přesně věděla, jak uspokojit mou gurmánskou duši - nejen chutným jídlem, ale také zajímavými informacemi. Takže schválně - věděli jste, co je to "báhn mì"? Tipuji, že pokud navštěvujete jen česká vietnamská bistra a restaurace, nemáte ponětí. Je to totiž vietnamská bageta! Že vám to přijde divné? Já se v první chvilce také tvářila překvapeně, ovšem ono je to dost logické. Jak známo, Vietnam byl nějaký čas francouzskou kolonií a co jiného by Francouzi mohli přitáhnout s sebou než bagety? A tak vznikla báhn mì - bageta plněná vietnamskými dobrotami. Objednala jsem si kuřecí s citronovou trávou, mrkví a koriandrem a byla zvědavá, co mě čeká. Když sendvič přinesli, hned jsem se potěšila jeho krásou. Spousta čerstvé zeleniny, hlavně mého milovaného koriandru. Jen jsem měla trochu obavy, že bude příliš suchá. Zbytečně, protože uvnitř byla domácí majonéza a jakási omáčka, kterou v restauraci nazývají "speciální" a připomínala mi koktejlový dresink. Maso bylo pravděpodobně vařené nebo smažené a nakrájené na tenounké plátky. Harmonie chutí - 5 hvězdiček! Takže vietnamští čtenáři žijící v Čechách - proč něco tak skvělého nenabízíte ve svých bistrech??? Nemám dost peněz, abych si to rozjela sama, takže šup šup, rozjeďte to vy! A klidně tam nabízejte i všechny ty ostatní lahodné dobroty, co v příznačně pojmenované restauraci Báhn Mì mají v menu. Třeba ten báječný salát s mangem, kuřecím masem, skleněnými nudlemi a oříšky. Kdo se hlásí?   Jak bylo v Německu? Krásně. Víte, mně je v Německu vždycky krásně. Lidé jsou tam stále ještě milejší, domy opravenější, ulice čistší a sortiment všeho širší a kvalitnější než u nás. Znovu mi v supermarketu, v obyčejném supermarketu, došlo, jak je to v našich běžných obchodech pořád mizerné. S kamarádkou jsme si nakoupily vesměs prosté věci - máslo, uzeniny, sýr, pečivo, paštiku a zeleninu. Jenže právě na takových obyčejných věcech je vidět ten třeskutý rozdíl. Šunka, která stála 1EUR byla schwardzwaldská, rajčata hezky zralá a přitom tvrdá, salám ve stylu junioru obsahoval více masa než obarvené mouky a hlavně to pečivo! Slunečnicový chléb, který byl jen o trochu dražší než rádoby slunečnicový chléb český, mi způsobil radostné a žalostné pocity naráz. Byl hutný, doslova plný semen a vážil snad kilo. Přitom byl v úseku běžného pečiva, žádná vyšší bio farmářská kvalita. To když si u nás v supermarketu koupíte obyčejný slunečnicový chlebík, přinesete si domů lehoučké pečivo s těstem jako vata, které je pravděpodobně obarvené na hnědo, aby vypadalo jako celozrnné a semínek v celém bochníku napočítáte skoro na prstech dvou rukou. Jedině, když si koupíte lepší chléb za 70-80Kč, dostanete to, co v Německu za 40Kč. Je to smutné. Dlouho jsem u našich germánských sousedů nenakupovala v obchodě s potravinami a zapomněla jsem, že jsme bohužel ještě pořád několik dlouhých kroků za nimi. Ne, že by se v Čechách nedalo sehnat kvalitní produkty, ale člověk pro ně musí chodit do malých řeznictví, pekáren, zelinářství nebo na trhy. Aby však většina potravin v supermarketu byla dobrá, musel by asi nejdřív jet čert na bruslích do práce. Kdy se to zlepší, co myslíte?  snídaně - slunečnicový chléb, schwardzwaldská šunka, marcipánový jogurt, solené máslo  dokonalá harmonie chutí - solené máslo, avokádo, plísňový krémový sýr a rajče |
