Dnes je čtvrtek. To je den, který pro někoho znamená dva dny před víkendem, pro jiného tzv. malý pátek (a tedy malou party), pro dalšího úplně obyčejný den v týdnu a pro mě je to den Hlídání s velkým H. Den, kdy k nám přijde tchýně a ujme se Medy, abych já mohla dělat...cokoli. A narámně si to užívat!
Dřív jsem čtvrtek věnovala úklidu bytu. Opravdu zevrubnýmu úklidu, kdy se vše blýskalo jak psí kulky. Znáte to: vyluxovat, vytřít, utřít prach, vyprat, vyžehlit, vynést všechny druhy odpadů a navíc ještě navařit a udělat nějakej ten bonus ve formě umytých oken nebo tak něco. Byt byl pak sice jedna báseň ale já se dostávala do stále většího rozkladu. Ledva jsem totiž vše poklidila, udeřila šestá hodina večerní a tchýne vcházela do dveří s dcerkou. Mohla jsem se pak zhluboka nadechnout a spokojeně se (asi tak jeden den) tetelit ve svym čistym bytě, avšak o nějakym vnitřnim klidu a odpočinku nemohla být řeč. Přesto jsem stále nechápala všechny ty rady od druhomatek typu: "všeho nech a běž si lehnout" nebo "zajdi si na masáž" a bla bla bla. Jak jsem byla hloupá! Jednoho dne jsem to totiž zkusila.
Jen tak, aby se neřeklo, jsem opustila zaneřáděný byt i přetékající koš se špinavym prádlem a šla jsem na oběd a na kafe. Nervózně jsem do sebe házela sousta a doušky, protože jsem chtěla být co nejdřív zpět a řádit s mopem v ruce. Taky, že jsem to pak udělala a takhle ještě několikrát. Jenže s jídlem roste chuť a pak už se mi domů jít uklízet nechtělo. Tak jsem nešla. Od té doby mám vše na háku. Neříkám, že bychom se doma brodili v odpadcích, to v žádnym případě. Že by ale jiskřivý byt byl dnes mou prioritou, to se říct nedá. Zcela svobodně a s chutí se vydám mimo domov a to nejen na oběd a na kafe, ale taky si napsat článek na blog nebo se klidně jen tak courat po městě nebo nakupovat. Ano! Prachsprostě a bezduše nakupovat. Božsky mě to nakopává a o to víc se pak raduju z návratu domů za Medunkou. I když je tam bordel. Vlastně musím každý čtvrtek tak trochu utéct...domů.
Všem čerstvým matkám to doporučuju. Netřeba se cítit špatně, když chcete nějaký čas strávit bez milovanýho dítěte. Dle mojí zušenosti pro něj nemůžete udělat nic lepšího, než když nejdřív obšťastníte sebe, ať už to znamená cokoli. Prostě stará dobrá hláška "spokojená máma, spokojené dítě" tady platí zcela do puntíku. Rozumíme si?!
Dřív jsem čtvrtek věnovala úklidu bytu. Opravdu zevrubnýmu úklidu, kdy se vše blýskalo jak psí kulky. Znáte to: vyluxovat, vytřít, utřít prach, vyprat, vyžehlit, vynést všechny druhy odpadů a navíc ještě navařit a udělat nějakej ten bonus ve formě umytých oken nebo tak něco. Byt byl pak sice jedna báseň ale já se dostávala do stále většího rozkladu. Ledva jsem totiž vše poklidila, udeřila šestá hodina večerní a tchýne vcházela do dveří s dcerkou. Mohla jsem se pak zhluboka nadechnout a spokojeně se (asi tak jeden den) tetelit ve svym čistym bytě, avšak o nějakym vnitřnim klidu a odpočinku nemohla být řeč. Přesto jsem stále nechápala všechny ty rady od druhomatek typu: "všeho nech a běž si lehnout" nebo "zajdi si na masáž" a bla bla bla. Jak jsem byla hloupá! Jednoho dne jsem to totiž zkusila.
Jen tak, aby se neřeklo, jsem opustila zaneřáděný byt i přetékající koš se špinavym prádlem a šla jsem na oběd a na kafe. Nervózně jsem do sebe házela sousta a doušky, protože jsem chtěla být co nejdřív zpět a řádit s mopem v ruce. Taky, že jsem to pak udělala a takhle ještě několikrát. Jenže s jídlem roste chuť a pak už se mi domů jít uklízet nechtělo. Tak jsem nešla. Od té doby mám vše na háku. Neříkám, že bychom se doma brodili v odpadcích, to v žádnym případě. Že by ale jiskřivý byt byl dnes mou prioritou, to se říct nedá. Zcela svobodně a s chutí se vydám mimo domov a to nejen na oběd a na kafe, ale taky si napsat článek na blog nebo se klidně jen tak courat po městě nebo nakupovat. Ano! Prachsprostě a bezduše nakupovat. Božsky mě to nakopává a o to víc se pak raduju z návratu domů za Medunkou. I když je tam bordel. Vlastně musím každý čtvrtek tak trochu utéct...domů.
Všem čerstvým matkám to doporučuju. Netřeba se cítit špatně, když chcete nějaký čas strávit bez milovanýho dítěte. Dle mojí zušenosti pro něj nemůžete udělat nic lepšího, než když nejdřív obšťastníte sebe, ať už to znamená cokoli. Prostě stará dobrá hláška "spokojená máma, spokojené dítě" tady platí zcela do puntíku. Rozumíme si?!
